Proč byl v řekách mazut?
O případu, z něhož bychom si všichni měli vzít poučení
V neděli 9. 11. 1986 v poledne přijala ostravská Bezpečnost oznámení občana, který u Sýkorova mostu zpozoroval, že po Ostravici plave mazut. Tento těžký topný olej, zbytek po destilaci ropy, obsahuje síru a má vysokou výhřevnost. Je tedy dobrým palivem, v řece však nemá co dělat. Znamená mimořádné nebezpečí pro vše živé - flóru i faunu.
Viníci zapírají
Zhoubný proud mazutu neustával a pracovníci Státní vodohospodářské inspekce brzy zjistili, že do Ostravice se mazut dostává z Lučiny a do ní v Radvanicích z vyústění kanalizace, která se ztrácí v zemi pod haldou. Nebylo snadné zjistit, která organizace je na tento kanál napojena a vypustila do něj mazut. Bylo jich vytipováno šest, ale na dotazy inspektorů všichni vedoucí pracovníci těchto organizací odpovídali stejně: „Od nás to rozhodně nebylo, u nás je všechno v pořádku." Znovu a znovu se prověřovaly všechny možné varianty úniku mazutu. Teprve když v šestimetrové šachtici odpadní kanalizace na dvoře cementárny v Kunčičkách byly zjištěny zbytky mazutu, dostalo vyšetřování již rychlý spád. Ve čtvrtek 13. listopadu ráno byla provedena rekonstrukce, kdy do šachtice bylo nasypáno barvivo a během krátké doby bylo vyplaveno z vyústění kanalizace u Lučiny.
Nedbalost a nekázeň
Hlavní slovo nyní dostávají příslušníci Veřejné bezpečnosti, nejdříve kriminální služba, vzápětí i vyšetřovatelé. Je zahájeno trestní stíhání a pracovníci cementárny jsou vyslýcháni jako svědci, tedy pod sankcí křivé výpovědi. Zde už není místo pro lži a vytáčky a brzy vychází pravda najevo. Proti pěti pracovníkům je vzneseno obvinění a dva hlavní pachatelé - předák údržby X a energetik závodu Y jsou prokurátorem vzati do vazby, protože je obava, že by působili na svědky nebo spoluobviněné, aby vypovídali v jejich prospěch. Po osmi týdnech, když byli všichni svědci vyslechnuti, byli z vazby propuštěni.
Vyšetřováním bylo zjištěno, že v pátek 7. listopadu byla kotelna cementárny po půlroce převedena ze zemního plynu na mazut. Předák údržby X kolem dvanácti hodin uvedl do provozu zařízení pro oběh mazutu, avšak nezkontroloval, zda jsou uzavřeny výpustné ventily na potrubním rozvodu mazutu, jak ukládal místní provozní předpis. Tak se stalo, že jeden výpustný ventil zůstal pootevřený a mazut jím vytékal do energokanálu a odtud přes otvor, který tam neměl být, do kabelového elektrokanálu a do kanalizace, která vyúsťuje do Lučiny. Provozní instalatéři, kteří pak měli během pátku, soboty a neděle směny, byli upozorněni na povinnost kontrolovat zařízení pro oběh mazutu, avšak kontrolu prováděli naprosto nedostatečně, přestože v okolí byl cítit zápach mazutu.
Pootevřený ventil, z něhož vytékal mazut, objevil teprve v pondělí kolem deseti hodin mistr, upozorněn zápachem mazutu. Ventil byl ihned uzavřen a záležitost byla ohlášena energetikovi Y. Ten již v té době věděl, že pracovníci vodohospodářské inspekce zjišťují příčinu znečištění řek mazutem. Jediné, co dělal, bylo, že přišel do kotelny, prohlédl si stopy po úniku mazutu a bez dalšího prošetření prohlásil, že jejich závod znečištění řek nezpůsobil. Pracovníkům vodohospodářské inspekce, kteří v závodě prováděli šetření, tuto skutečnost zatajil, řediteli závodu jí oznámil teprve za tři dny, když viděl, že započala rekonstrukce s barvivem a že během krátké doby bude vše odhaleno. Tím, že vše zatajil, porušil důležitou povinnost, vyplývající z jeho funkce a ztížil odvrácení následků havárie.
Jaké byly následky?
Nelehkého boje s mazutem se ujali pracovníci Povodí Odry. Jejich snahou bylo, aby se co nejméně znečištění dostalo po Odře do Polska. Na Odře položili hned v pondělí dopoledne první norné stěny i plováky od břehu ke břehu, které zachycovaly mazut. Pomocí jednoduché technologie - zednickými naběračkami na násadách pak mazut sbírali s hladiny a pálili. Postupně bylo na Odře a Ostravici položeno celkem deset norných stěn, byl však nedostatek lidí, kteří by mazut sbírali. Vyhláška č. 6/1976 Sb. ukládá především viníku havárie, aby se podílel na odstranění následků, ten však byl usvědčen až ve čtvrtek. Teprve pak nastoupili k norným stěnám jeho pracovníci. Obětavě také pomáhali požárníci a vojáci.
Kolik mazutu vlastně uniklo? Vyšetřovacím pokusem, který byl proveden za účasti pracovníka, který pootevřený ventil v pondělí dopoledne uzavřel, bylo zjištěno, že mazut unikal v množství asi 10 litrů za minutu. Inventurou bylo zjištěno, že ze zásobníku uniklo nejméně 79,25 tuny mazutu v hodnotě 176 727 korun. Znečištěním řek Lučiny, Ostravice a Odry na území ČSSR byly způsobeny ekologické škody. Náklady na odstranění havárie na našem území již přesáhly jeden milión korun ze státních prostředků. A sanační náklady na území PLR nejsou dosud vyčísleny.
Aby se neopakovalo
Státní vodohospodářská inspekce navrhla, aby organizaci Cementárny a vápenky Hranice, závod 04 Ostrava-Kunčičky, jejíž pracovníci havárii způsobili, byla uložena pokuta půl miliónu korun.
Za nedůslednou kontrolu podřízených nesou na havárii svůj díl odpovědnosti ředitel závodu 04 a vrchní mistr. Oběma byly předsednictvem MěstV KSČ v Ostravě uloženy stranické tresty - důtka s výstrahou.
Pět pracovníků na základě obžaloby městského prokurátora usedlo na lavici obžalovaných. Nikdo z nich nebyl dosud soudně trestán, všichni měli až dosud dobrou pracovní morálku a dobrou pověst v místě bydliště.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 19. března 1987 byli uznáni vinnými z trestného činu obecného ohrožení. Provozním instalatérům A, B a C byly uloženy tresty nápravného opatření v trvání osmi měsíců s 20 procentními srážkami ze mzdy. Předák údržby X (1949) byl potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do první nápravně výchovné skupiny a zákazem výkonu instalatérských a topenářských prací při údržbě rozvodu ropných látek na dobu dvou let. Nejpřísnější trest byl uložen energetikovi závodu Y (1937). Byl potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do první nápravně výchovné skupiny a zákazem výkonu funkce energetika na dobu tří let. Všichni obžalovaní jsou povinni uhradit svému podniku část vzniklé škody - X a Y každý 12 tisíc korun a ostatní tři obžalovaní každý 8 tisíc korun. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.
Pokuty a tresty nám vodu nevyčistí a škody na životním prostředí neodstraní. Měly by však být výstrahou pro ty, kteří dosud nenašli odpovědný přístup k této závažné celospolečenské otázce. Poučení bychom si z tohoto případu měli vzít všichni, především v tom, že nesmíme lhostejně přihlížet k ničemu, co by mohlo naše životní prostředí ohrozit.
JUDr. ALOIS DLOUHÝ
Ostravský večerník - 26.3.1987
