O tom, jaká bude česká policie, rozhodneme všichni
Svoje názory na to, jaká je Policie ČR dnes a jaká by podle mého názoru měla být, jsem už publikoval v novinových rozhovorech, které jsou na tomto webu (viz Rozhovory v tisku) a také jsem je sděloval novinářům při komentování jednotlivých kauz (viz Články o mých kauzách), takže bych se nerad opakoval.
Jako státní zástupce již téměř sedm let bojuji proti policejní kriminalitě a u soudů jsem obžaloval již více než 130 policistů. Jde mi o to, aby se v každé kauze konal spravedlivý proces, tedy aby soud postupoval a rozhodoval nestranně a spravedlivě, a aby každé soudní rozhodnutí sehrálo také preventivní roli a ostatní policisté si z něj mohli vzít ponaučení. Také v policejních kauzách se řídím zásadou rovnosti všech před zákonem a zásadou „padni komu padni", ať policista slouží na obvodním oddělení nebo u elitního útvaru a ať jde o strážmistra nebo plukovníka. Snažím se pouze o to, aby policisté dělali to co mají, tedy aby řádně plnili své povinnosti vůči občanům, a aby nedělali to, co nemají, tedy aby třeba neohrožovali zdraví nevinných lidí nebezpečnými donucovacími prostředky a zbraněmi, neřídili vozidla pod vlivem alkoholu, nevyzrazovali služební informace, nepomáhali lumpům, neprodávali drogy nebo někoho bezdůvodně nemlátili.
Moudrý Jan Werich řekl: „Lidé mají právo na to, aby se nemuseli bát". Já se pouze snažím o to, aby se lidé nemuseli bát ani policistů. Chráním především občany před policejní brutalitou, šikanou a dalším porušováním jejich práv, ale současně také chráním velkou většinu poctivých policistů před jedinci, kteří do jejich řad nepatří.
Za největší nešvar považuji falešnou solidaritu policistů, kteří své kolegy kryjí třeba tím, že jako svědci nevypovídají pravdu, řídí se zásadou „dnes pomůžu já tobě a zítra zase ty mně" a umožňují těmto jedincům nadále působit u policie s pocitem beztrestnosti. Poctiví policisté by měli být hrdí na svoji profesi a netolerovat kolegům její špinění.
V minulých letech vedení policie nevěnovalo dostatečnou pozornost prevenci kriminality. Teprve v roce 2006 zavedlo u policie antikonfliktní týmy, které mají komunikovat s potencionálními pachateli výtržnictví a jiných trestných činů a předcházet tak vzniku konfliktních situací, páchání trestných činů a policejním zásahům na akcích typu technoparty, na sportovních utkáních, demonstracích apod. Antikonfliktní týmy přitom existují na Západě již desítky let, ale u nás byly zřízeny teprve po Czechteku 2005 a po zákroku proti Kateřině Jacques. Skutečnost, že takové týmy u naší policie až do roku 2006 vůbec neexistovaly, považuji za vážnou systémovou chybu.
Jsem rád, že se v poslední době Inspekce ministra vnitra zaměřila na korupci v policejních řadách, a že podle nového zákona o Policii ČR budou inspektoři oprávněni provést u policisty a zaměstnance policie tzv.zkoušku spolehlivosti, tedy zkoušku jeho odolnosti vůči protiprávnímu jednání. Odhalování korupce je velmi obtížné, ale je to jediná cesta, jak policii očistit tak, aby mohla začít účinně bojovat proti korupci v jiných oblastech. Aby policisté mohli postihovat jiné, musí být sami čistí, protože nelze kázat vodu a pít víno.
Současná reforma policie jde podle mého názoru v podstatě správným směrem, ale mám obavu, aby ve snaze urychleně zaplnit uvolněná místa po policistech, kteří odešli, nebyla snížena laťka pro nové uchazeče a aby k policii nebyli přijímáni lidé, kteří k tomu nemají potřebné morální a osobnostní předpoklady. Obávám se rovněž toho, aby se odchod kvalifikovaných specialistů zejména na hospodářskou kriminalitu neprojevil negativně v rychlosti a výslednosti trestního řízení. Reforma policie je teprve na začátku, a bude proto záležet na dalších krocích a na tom, jak budou záměry reformy realizovány v praxi.
To, jaká bude česká policie, bude záležet především na tom, kolik pozornosti jí budou věnovat politici-ministři vnitra, poslanci a senátoři. Ale to nestačí. Politici se mění, ale občané zůstávají. Souhlasím s výrokem Roberta Kennedyho, který jako ministr spravedlnosti USA prohlásil: „Každá společnost má takovou policii, jakou chce mít". Společnost, to jsou především občané, a ti zejména v obcích a menších městech své policisty dobře znají a mají s nimi své osobní zkušenosti. V demokratické společnosti by se neměli bát o nich mluvit a na špatného policistu upozornit nebo si na něj stěžovat. Občané Studénky na novojičínsku si na policistu přezdívaného „Mlátička ze Studénky" opakovaně stěžovali a když v roce 2004 brutálně zbil obuškem cyklistu, tak vznikla spontánní občanská iniciativa, která zorganizovala petiční akci a demonstraci před policejním oddělením. Tento policista a jeho kolega-velitel hlídky v hodnosti majora, byli za nepřiměřený zákrok proti cyklistovi pravomocně odsouzeni a u policie již neslouží.
Sami občané tedy mohou podstatně ovlivnit to, jaká bude česká policie, ale nesmí být lhostejní a nesmí se bát využívat svých občanských práv.
Pokud budu zvolen senátorem, tak využiji svých zkušeností z boje proti policejní kriminalitě a budu Policii ČR a právní úpravě její činnosti věnovat zvýšenou pozornost, protože občany je třeba chránit i před některými ochránci zákona.
