Nechtěli se napravit
V pátek jsme zveřejnili informaci, že z vězňů propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody na základě amnestie prezidenta republiky z 1. ledna. 1990 byli ve čtvrtek a v pátek ráno vzati městským prokurátorem v Ostravě do vazby dva recidivisté. Dnes přinášíme informaci o dalších třech amnestovaných občanech, které vzal městský prokurátor do vazby v pátek odpoledne.
Sedmkrát soudně trestaný Petr M. (narozen roku 1955) byl ve výkonu trestu odnětí svobody pro trestné činy loupeže a útoku na veřejného činitele, Milan G. (1968) pro trestný čin loupeže. Oba byli na základě amnestie propuštění z výkonu trestu ve čtvrtek 4. ledna. Téhož dne před půlnocí se v podnapilém stavu začali vzájemně napadat v kulturní místnosti na nádraží ČSD v Porubě. Pří rvačce rozbili skleněnou 'výplň dveří a dva stoly. Pracovníci ČSD přivolali příslušníky VB které Petr M. při převozu na záchytku vulgárně urážel, vyhrožoval jim zabitím a jednoho z nich udeřil pěstí do prsou a utrhl mu kapsu stejnokroje. Vyšetřovatelem městské prokuratury jsou oba muži stíháni pro trestný čin výtržnictví a Petr M. také pro trestné činy útoku na veřejného činitele.
Čtyřikrát soudně trestaný Dalibor B. (1962) byl na základě amnestie propuštěn z výkonu trestu v úterý 2. ledna. Ve čtvrtek 4. ledna večer ve Vítkovicích v podnapilém stavu napadl v jejím bytě bývalou družku, která se v době, kdy byl ve výkonu trestu, provdala. Vyhrožoval jí zabitím a sekáčkem na maso se ji pokusil udeřit do hlavy. Ke zranění naštěstí nedošlo, protože žena si hlavu ochránila rukou. Dalibor B. je stíhán pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci a pro pokus trestného činu ublížení na zdraví.
Co k tomu dodat? Připomeňme si slova, která pronesl prezident ČSSR Václav Havel v novoročním projevu: „Veřejnost žádám, aby se propuštěných vězňů nebála, neztrpčovala jim život a pomáhala jim v křesťanském duchu po jejich návratu mezi nás nalézat v sobě to, co v nich nedokázaly nalézt věznice; schopnost pokání a touhu řádně žít."
U pěti amnestovaných občanů, kteří se krátce po propuštění dopustili v našem městě závažných trestných činů, nebylo po schopnosti pokání a touze řádně žít ani stopy. Šance, která jim byla velkoryse nabídnuta, velmi rychle promarnili. Samozřejmě, skandovat ve věznici před televizní kamerou hesla a prohlašovat se za zcela nevinnou oběť totalitního režimu je snadnější, než začít poctivě pracovat tak, jako to po celý život dělají milióny poctivých lidí. Anebo si snad mysleli, že ve svobodné demokratické společností budou moci beztrestně ničit, krást a napadat ostatní? Předpokládali, že státní orgány jsou ochromeny a budou jejich trestnou činnost tolerovat?
Všichni amnestovaní občané by měli vzít na vědomí, že Veřejná bezpečnost, prokuratura a soudy budou plnit svoje zákonné povinnosti a poctivé občany a zájmy společnosti budou důsledně chránit.
JUDr. Alois Dlouhý
Ostravský večerník - 8.1.1990
