JUDr. Alois Dlouhý - jméno

kandidát hnutí NEZÁVISLÍ
do Senátu Parlamentu ČR,
volební obvod č. 72,
Ostrava – město

Aktuality - nadpis

Poděkování voličům

10:04 20.10.2008

V prvním kole senátních voleb ve dnech 17. - 18.října 2008 jsem ve volebním okrsku č.308 v Ostravě-Svinově, kde bydlím,…

Pozvání na setkání

22:36 18.09.2008

Vážení spoluobčané, zvu vás na osobní setkání, kde se vám představím a zodpovím veškeré vaše dotazy.

všechny aktuality

Můj vztah k Hlučínsku

Narodil jsem se v Ostravě a žiji zde celý život. Když jsem v roce 1964 nastoupil do zaměstnání ve VŽKG v Ostravě-Vítkovicích na rozvodnu elektrárny, tak jsem jako třetí rozvodný často sloužil na jedné směně s druhým rozvodným Valtrem Zagorou z Ludgeřovic. Když byl čas, hlavně na nočních směnách, tak mi vyprávěl o tom, jak v roce 1938 byly Ludgeřovice s celým Hlučínskem jako takzvaný Altreich přičleněny k německé říši a po vypuknutí druhé světové války musel Valter Zagora s dalšími stovkami mužů narukovat do německého wehrmachtu a válečná mašinérie ho odvelela na východní frontu. Vyprávěl mi řadu svých zážitků a také mi sdělil pro mne tehdy novou informaci, že v některých oblastech Sovětského svazu je obyvatelé vítali jako osvoboditele. Nikdy však válku ani nacismus neschvaloval a z jeho vyprávění bylo jasné, že si tento osud sám nevybral a že o něm rozhodli jiní, kterým nebylo možno odporovat.

Valter Zagora byl první člověk z Hlučínska, se kterým jsem se seznámil. Byl to velmi korektní, uvážlivý a pracovitý člověk, stejně jako můj pozdější spolupracovník - dispečer a později mistr Václav Sládek z Dolního Benešova.

Od Valtra Zagory a od dalších lidí z takzvané Prajzké jsem se dozvěděl, jak mnoho mužů z Hlučínska za války kvůli Hitlerovi padlo, aniž by to byli nacisté, a aniž by se jich někdo ptal, zda do války chtějí, a kolik utrpení válka přinesla jejich rodinám, hlavně rodičům, vdovám a dětem.

Mám podobnou osobní zkušenost z vlastní rodiny. Sestra mé matky Ludmila Bočková z Ostravy-Staré Bělé byla za války, aniž by se jí někdo ptal, zda chce, nuceně přidělena na práci do zbrojního průmyslu - rourovny Vítkovických železáren. Při anglo-americkém bombardování Ostravy 29. srpna 1944 byla v zaměstnání a utíkala se ukrýt do protileteckého krytu, ale u vchodu byla zasažena střepinami bomby a na místě zemřela (viz Dokumenty). Měla tehdy pouhých 21 let a její rodiče, bratr a sestra - moje matka se s tím nikdy nesmířili.

Z Hlučínska jsem měl a mám řadu velmi dobrých spolupracovníků a v Hlučíně - Darkovičkách má své kořeny také rodina mé manželky v osobě její prababičky Františky Stařinské.

Na lidi z Hlučínska bývalý režim zejména v padesátých letech, ale částečně až do roku 1989 pohlížel jako na rizikové občany socialistického státu. I dlouho po válce se stále někdo snažil dělat z obyvatel Hlučínska nějakou záškodnickou pátou kolonu. Byl jsem přesvědčen o tom, že to je vůči nim nespravedlivé, a to byl také jeden z důvodů, proč jsem v roce 1990 vstoupil do Česko-německé společnosti. Jednalo se o nepolitické sdružení občanů Moravy a Slezska, jehož cílem bylo v duchu humanistických zásad T.G.Masaryka navázat obecné mezilidské vztahy našich národů s Němci, a to jak s Němci žijícími v Německu, tak s našimi spoluobčany německé národnosti. Jedním z našich cílů bylo napomoci tomu, aby v Hlučíně byla zřízena základní škola a gymnázium, kde by se vyučovalo v německém jazyce. Na činnosti tohoto sdružení jsem se aktivně podílel až do jeho zániku v roce 1993.

O těžkých osudech obyvatel Hlučínska se do roku 1989 nepsalo, a je proto velmi dobře, že se našla spisovatelka Eva Tvrdá z Ludgeřovic, která toto téma odvážně otevřela a velmi poutavě popsala v knize Dědictví. Kniha začíná citátem: „Dědictví je charakterizováno tím, že si je nevybíráme, že si naopak nekompromisně volí ono nás." Myslím, že to je velmi výstižné přirovnání.

Hlučínsko má stále svoje zvláštnosti, které by měli všichni politici, nejen komunální a krajští, při svém rozhodování brát v úvahu.

Pokud budu zvolen senátorem, tak budu spolupracovat se starosty, zastupiteli a občanskými sdruženími všech obcí na Hlučínsku, a budu jim pomáhat řešit jejich problémy.

Copyright (C) 2008 Alois Dlouhý, Všechna práva vyhrazena