Mám rád svoje Ostravsko
V Ostravě žiji od narození, nejprve do svých dvaadvaceti let ve Staré Bělé, pak deset let ve Vítkovicích, dalších deset let v Porubě a posledních dvacet let ve Svinově. V květnu 1969 jsem byl na zájezdu v Rakousku a měl jsem ideální možnost emigrovat. Asi pět lidí z našeho zájezdu této možnosti využilo, ale já jsem byl sice velmi zklamán z politické situace u nás, kdy země byla okupována a Husák opět začal utužovat režim, ale zůstat v cizině a vědět, že bych se nemohl vrátit vůbec nebo až po dlouhé době, jsem nemohl. Nemám rád patetická slova, ale považuji se za patriota a prokázal jsem to před čtyřiceti lety, kdy jsem se snažil proti okupaci naší země něco dělat až do srpna 1969. Teprve, když Husák nechal protestní akce v Praze a dalších městech brutálně potlačit pomocí SNB, Lidových milicí a armády, tak jsem dospěl k závěru, že další odpor nemá cenu a že nezbývá, než čekat na změny v Sovětském svazu.
Ostravsko mám rád se všemi jeho klady i nedostatky. Denně jezdím do práce ze Svinova do centra Ostravy autobusem a každodenní problémy lidí prožívám na vlastní kůži. Nejsem spokojen se vzduchem, který jsme nuceni dýchat a proto jsem se letos v dubnu na Masarykově náměstí zúčastnil demonstrace, svolané občanským sdružením VZDUCH proti znečišťování ovzduší společností Arcelor-Mittal v Ostravě-Kunčicích. Námi zvolení politici by tuto gigantickou firmu měli donutit, aby ze svých miliardových zisků investovala do nejlepší dostupné techniky, která by snížila emise vypouštěné do ovzduší, a přijala přísný plán snížení emisí. Politici a úřady by měli plnění tohoto plánu důsledně kontrolovat a z porušování zákona o ochraně ovzduší vyvozovat u všech znečišťovatelů přísné závěry. Naši politici na všech úrovních by měli postupovat důrazněji při ochraně práva lidí na příznivé životní prostředí, které je jedním ze základních práv člověka.
Jsem velmi rád, že v poslední době se také v našem regionu podařilo snížit nezaměstnanost. V devadesátých letech jsem jako státní zástupce řešil různé majetkové kauzy, ve kterých jako obvinění figurovali mladí lidé, kteří přišli o zaměstnání a pak se jich někdo zeptal, jestli by si nechtěli vydělat a nabídl jim velmi dobrou odměnu za „maličkost". Třeba za to, že odjeli s autem do Běloruska nebo na Ukrajinu, kde auto předali a zpátky se vrátili vlakem. Dříve nebo později přišli na to, že auta byla kradená nebo vylákána od leasingových společností nebo z půjčoven. Nebo stačilo, aby si vyřídili živnostenský list a občas podepsali nějaké objednávky, dodací listy, faktury, smlouvy nebo žádosti o úvěr a stali se z nich tzv.bílí koně. Místo slíbené odměny dostali často jenom malou část, ale vždy byli poučeni o tom, co by se jim stalo, kdyby to oznámili policii. Někteří z nich, kteří toho už věděli hodně, byli prokazatelně zavražděni nebo zmizeli beze stopy a nikdo neví, zda jsou ještě naživu. Nezaměstnanost je podhoubím kriminality a také proto je třeba, aby politici dělali vše pro její snižování.
Pokud jde o Romy, tak na krajském státním zastupitelství, kde jsme kdysi řešili majetkové kauzy od jednoho milionu výše a od roku 2002 se spodní hranice naší příslušnosti zvýšila na pět milionů korun, s Romy v trestních kauzách nepřicházím do styku. Potkávám je hlavně na Masarykově nebo Jiráskově náměstí, kde se od ostatních občanů odlišují hlavně hlučným projevem, který upoutává pozornost ostatních a často je také obtěžuje.
Vždy jsem byl a stále jsem proti jakékoli diskriminaci lidí pro jejich příslušnost k národnostní nebo etnické menšině. Současně jsem však vždy byl a stále jsem proti jakýmkoli privilegiím pro některé skupiny lidí, ať to jsou politici (do roku 1989 tzv. papaláši), top podnikatelé, policisté nebo příslušníci nějaké národnostní nebo etnické skupiny. Celý život prosazuji zásadu rovnosti všech lidí před zákonem, která patří k principům demokratického právního státu a nehodlám v tomto směru činit jakékoli výjimky. Národnostní nebo etnické zvláštnosti nemohou být důvodem k výjimkám z rovné trestní odpovědnosti. Je škoda, že se touto zásadou neřídí všichni policisté (republikoví i městští), kteří někdy jednání, které by u občana patřícího k majoritní společnosti posoudili minimálně jako přestupek, u příslušníků zmíněné menšiny „nevidí" nebo je sice vidí, protože jsou na ně někým upozorněni, ale mávnou rukou. Nejhorší je to, když se příslušníci nějaké skupiny začnou domnívat, že jsou beztrestní (do roku 1989 to byli někteří tzv. papaláši nebo někteří příslušníci StB). Jsem přesvědčen o tom, že zákony musí platit pro každého stejně a z porušení zákona se musí vyvozovat důsledky „padni komu padni".
Občané potřebují k životu pocit bezpečí. Proto se mi líbí plány nového ředitele Městské policie v Ostravě Mgr. Jiřího Veselého, který chce práci strážníků změnit tak, aby se více přiblížili lidem, lépe s nimi komunikovali a když se někdo dostane do tísně, tak aby byli na místě a pomohli jako první.
Nelíbí se mi, že lidé z Prahy a z Čech mají často pokřivený obraz Ostravy, jak byl vylíčen třeba ve filmu Sluneční stát, tedy jako město, kde žijí lidé nevzdělaní až primitivní, kteří tráví volný čas v hospodě a domů se chodí pouze vyspat, a navíc mluví dialektem, z něhož mají v Praze ohromnou legraci. Takový obraz Ostravy nahrává pragocentrismu, tedy posuzování všeho z pohledu Prahy a přezíravosti ke všemu mimopražskému, zejména k tomu, co přichází z Ostravy.
Ostrava a celý náš region doplácí na to, že se o všem podstatném rozhoduje v Praze. Myslím, že není možné nekriticky přitakat všemu, co tvrdí pražští vládní a ministerští úředníci a je třeba razantně hájit zájmy občanů našeho regionu. Je nezbytné zajistit, aby z Prahy, zejména z ministerstva pro místní rozvoj, ale i z Evropské unie byly do našeho regionu směrovány potřebné finanční prostředky na investice a rozvojové programy, protože bez nich se náš region nebude dále rozvíjet.
Jako kandidát do Senátu nebudu slibovat něco, co nebudu schopen splnit, třeba že jako senátor zajistím postavení nového stadionu, justičního paláce, věznice nebo něčeho podobného.
Pokud budu zvolen senátorem, tak budu v Praze důsledně zastupovat a hájit zájmy našeho regionu nejen v Senátu, ale i u dalších institucí. Mohu přitom využít jednak svých znalostí zákonů a jednak zkušeností státního zástupce, kdy jsem zvyklý přesvědčovat soud svými argumenty a čelit protiargumentům obžalovaných a jejich obhájců. Jako senátor - nestraník bych měl navíc výhodu, že bych mohl v Praze otevírat témata, kterými se politické strany nechtějí zabývat, protože je nemají ve svých programech nebo se jim nehodí, a senátoři-členové politických stran se v nich proto nebudou angažovat, protože by porušili stranickou kázeň.
