Když policisté porušují zákon, je to nemorální
Nejsem žádný lovec policistů, říká státní žalobce Alois Dlouhý
Mají dbát na dodržování zákonů, sami je však porušují. Řeč je o policistech, kteří mají na svědomí různě závažné zločiny. Až do roku 1993 jejich prohřešky vyšetřovala vojenská prokuratura. V letech 1993 až 2001 stíhali policisty samotní policisté. Tato praxe se však neosvědčila. Od roku 2002 platí novela trestního řádu, podle které mohou policisty vyšetřovat pouze státní zástupci. Jedním z nich je Alois Dlouhý z Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Dozoruje vyšetřování, která proti policistům z našeho kraje vede Okresní státní zastupitelství v Ostravě. Vyhodnocuje jednotlivé spisy a vypracovává obžaloby, které podává u příslušných okresních soudů. Jen v loňském roce jich bylo dvaadvacet a týkaly se celkem sedmadvaceti policistů. Jako žalobce se účastní i samotných hlavních líčení. Mimo jiné dosáhl odsouzení policistů prodávajících drogy nebo těch, kteří neváhali sáhnout k brutálním metodám.
Představa policisty porušujícího zákon je pro většinu lidí dost děsivá.
Počínání takových policistů je nejen nezákonné, ale zároveň i nemorální. Lidé velmi negativně vnímají, když zaměstnanci, kteří jsou placeni z jejich daní, dělají pravý opak toho, co mají. U policistů, kteří mají dbát na dodržování zákonů, to platí dvojnásob. Jako příklad může posloužit dopravní policista, který postihuje motoristy za to, že řídí pod vlivem alkoholu, a sám v opilosti zaviní dopravní nehodu.
Nesetkáváte se u policistů s odměřeností či dokonce averzí?
V osobním styku to nijak nepociťuji. S řadou policistů se dobře znám, zejména s vyšetřovateli z krajské policie. S těmi vycházím výborně. Myslím si, že poctivý policista chápe, že jeho kolegové - pachatelé trestných činů - dělají celé policii ostudu a nemají u ní co dělat.
Takže žádné výhrady?
S určitou kritikou se setkávám zprostředkovaně přes internet. Konkrétně v internetových diskusích o zveřejněných policejních případech, ve kterých se objevuje moje jméno. Dali mi přezdívku Šedý vlk nebo Inkvizitor.
Proč Šedý vlk?
Nevím. Pokud je Šedým vlkem myšleno, že jako šelma lovím nevinné policisty, tak to samozřejmě pravda není. Pokud něco lovím, pak jsou to důkazy, abych zjistil, zda policista je, či není vinen.
A Inkvizitor?
Co se týká přezdívky Inkvizitor, to se mě už hodně dotýká. Domnívám se, že autor této přezdívky zřejmě neví, kdo to byl inkvizitor. Trestní řízení proti policistům se vede normálním způsobem jako u běžných občanů, jen s tím rozdílem, že zahájit trestní stíhání proti policistovi a vést vyšetřování může pouze státní zástupce. Jinak policistu nikdo nenutí k doznání, má právo odmítnout výpověď, jeho obhájce může být u výslechu, prostě má veškerá práva jako ostatní lidé. Jiný je samozřejmě mediální ohlas policejních kauz, ale s tím musí každý veřejný činitel počítat.
Pokud by mi někdo chtěl vytýkat, že se záměrně zviditelňuji, pak by se měl podívat do trestního řádu na paragraf 8a, kde je orgánům činným v trestním řízení, a tedy i státnímu zástupci uložena povinnost poskytovat informace médiím.
Musel jste někdy čelit tlakům nebo dokonce výhrůžkám ze strany policistů?
Státní zastupitelství je na policii nezávislá instituce. S výhrůžkami jsem se nesetkal. To by si myslím žádný policejní funkcionář nedovolil. Něco jiného jsou odlišné názory na kauzy, kdy například okresní policejní ředitel prohlásí, že podle něho se o trestný čin nejedná. Každý má právo na svůj názor.
Jako snahu o ovlivnění lze ale považovat dva případy týkající se nejvyšších policejních míst - Policejního prezidia. To k pochybení policistů zaujalo takový názor, že se vlastně nic nestalo.
Můžete být konkrétní?
Když bylo v médiích zveřejněno stanovisko Krajského státního zastupitelství v Ostravě, že postup policistů v kauze poslance Kořistky byl nezákonný, tak se policejní prezident Jiří Kolář těchto policistů veřejně zastal. Prohlásil, že státnímu zástupci nepřísluší hodnotit důkazy opatřené policisty. Stačí otevřít trestní řád a hned v paragrafu 2 je uvedeno, že každý orgán činný v trestním řízení, tedy i státní zástupce je povinen důkazy hodnotit. Takže výrok policejního prezidenta byl v rozporu se zákonem.
A druhý případ?
Stalo se to před několika lety na jednom okresním policejním ředitelství v našem kraji. Zástupce okresního ředitele vydal rozkaz, aby muž zadržený v policejní cele byl v rozporu se zákonem propuštěn, a znemožnil tak soudkyni rozhodnout o řádně podaném návrhu státní zástupkyně na vzetí do vazby. Policejní prezidium našemu státnímu zastupitelství opakovaně písemně sdělilo, že se tento policejní funkcionář žádného pochybení nedopustil. Státní zastupitelství ale tuto věc posoudilo nezávisle a objektivně a zahájilo trestní stíhání. Podal jsem obžalobu pro trestný čin maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti a tento policejní funkcionář byl pravomocně odsouzen.
Máte někdy strach, ať již z někoho či něčeho?
Strach skutečně mám, ale ne o sebe. Mám strach z toho, že udělám nějakou chybu, na kterou někdo doplatí, kterou někoho poškodím. Proto neustále u každého případu svůj postup pečlivě zvažuji. A tady platí - možná více než jinde -třikrát měř a jednou řež. Ale z nějaké odplaty odsouzeného člověka bez ohledu na to, zda je to policista, nebo někdo jiný, zase takový strach nemám. Vím totiž, že jsem nikomu vědomě neublížil, a že jsem vždy postupoval podle zákona. Předpokládám, že i každý odsouzený člověk pochopil, že jsem to nedělal z osobních důvodů, ale jen proto, že je to má profese. S každým jednám slušně a domnívám se, že bych neměl být nějakým způsobem napaden. Samozřejmě, že to nelze zcela vyloučit, ale myslím si, že mnohem více jsou ohroženi například policisté, kteří zasahují proti ozbrojeným pachatelům nebo příslušníci dopravní policie.
Který případ, v němž jste vystupoval jako žalobce, považujete za nejzávažnější?
Nejzávažnější byl zřejmě případ policisty z Nového Jičína, který v Ostravě prodával drogy. Mezi jeho zákazníky byly i nezletilé osoby. Soud mu v roce 2003 uložil tři roky vězení. Za posledních pět let je to jediný případ, kdy byl policista v našem kraji odsouzen k nepodmíněnému trestu.
Mediálně nejznámější je ale zřejmě počínání policisty, který v Bílovci surově zakročil proti cyklistovi věnčícímu psa.
Tento případ byl výjimečný hned z několika hledisek. Chování tohoto policisty lze bez nadsázky označit za brutální. Obyvatelé reagovali velmi razantně a na naše poměry nezvykle. Uspořádali petici a dokonce demonstrovali před obvodním oddělením policie. S něčím takovým jsem se zatím během své praxe nesetkal. Případ je zajímavý i tím, že se v něm neprojevila falešná profesní solidarita. Mladí policisté vypovídali objektivně a pomohli věc objasnit.
Při diskusích o trestné činnosti policie někdy zaznívají argumenty, že policie je pouze odrazem společnosti a stejně jako v civilním životě se také u policie najdou lidé, kteří porušují zákony...
S tím zásadně nemohu souhlasit. Podobnou argumentaci použil například v srpnu loňského roku bývalý ministr vnitra, když se vyjadřoval k případu dvou policistů, kteří na Tachovsku připravovali loupežné přepadení čerpací stanice. Tehdy v médiích uvedl, že je nutné si uvědomit, že u policie pracuje 50 tisíc lidí a že jde o vzorek celé naší společnosti. S tím tvrzením nemohu souhlasit. Nejblíže ke vzorku společnosti měla donedávna naše armáda, k níž do základní služby musel nastoupit každý, kdo byl k tomu zdravotně způsobilý. Tedy i alkoholici, narkomani, muži se sklony k agresivitě, rasismu i lidé trestaní za přestupky a trestné činy. U policie je ale situace zcela odlišná. O tom, kdo bude přijat do služebního poměru, se rozhoduje v přijímacím řízení. A základní podmínkou je trestní i občanská bezúhonnost a osobnostní způsobilost, která se ověřuje psychologickými testy. Takže hovořit o tom, že policie je vzorek celé naší společnosti a naznačovat tím, že když jsou zločinci mezi ostatními občany, pak je normální, když stejné procento zločinců bude i v řadách policie, je naprostý nesmysl.
Je třeba udělat vše pro to, aby policie nebyla pouhým vzorkem, ale elitou naší společnosti. Aby k policii nenastupovali lidé, kteří nesplňují vysoké nároky. To by byla ta nejsnadnější prevence policejní kriminality.
Že policie potřebuje odborníky a kvalitní lidi, není pochyb, řada takových ale v posledních týdnech dala výpověď. Důvodem jsou výhrady k novému služebnímu zákonu. Je tento zákon skutečně tak špatný?
Podle mého názoru většina policistů neodchází kvůli tomu, že má k novému zákonu výhrady, ale proto, že jim umožňuje odejít za výhodných finančních podmínek.
Na novém zákonu je řada pozitivních věcí, které podle mě jednoznačně převažují. Zejména to, že do služebního poměru budou noví uchazeči přijímáni na dobu určitou na tři roky.
Myslím si, že to policii pomůže zbavit se policistů, kteří během těchto tří let neprokáží své kvality. Zákon také umožňuje policistovi nařídit, aby se podrobil psychologickému testu. Bude také snadnější propustit policistu, který hrubě porušil zákon. To vše podle mě přispěje ke zkvalitnění policejního sboru.
V civilním životě se zřejmě musíte mít hodně na pozoru. Určitě by se našli policisté, kteří by si vás kvůli rychlé jízdě nebo jinému přestupku rádi „vychutnali"...
Jsem si vědom toho, že si musím dávat pozor, a to nejen za volantem. Ale není to nic nového. Funkci státního zástupce vykonávám čtrnáct let, předtím jsem byl devatenáct let vyšetřovatelem prokuratury.
Chování v souladu se zákonem prostě patří k mé profesi. Jinak bych neměl morální právo vyžadovat to od jiných.
Jaroslav Perdoch
Deník - 5.3.2007
