Jak bych hájil Artura Londona?
K dopisu bývalého obhájce JUDr. Jaromíra Růžičky
Dne 5. července jsme zveřejnili článek „Být obhájcem je poslání", v němž se autor zabýval úlohou, kterou v politických procesech padesátých let sehráli někteří obhájci. V článku byly kromě jiného uvedeny dialogy mezi obhájcem a Arturem Londonem, ostravským rodákem, jedním z obžalovaných v procesu s tzv. protistátní skupinou Rudolfa Slánského, jak tyto dialogy byly zveřejněny ve francouzském filmu Doznání a ve stejnojmenné knize Artura Londona. Na článek reagoval JUDr. Jaromír Růžička, jehož dopis jsme zveřejnili 6. října pod titulkem „Slovo má obhájce Artura Londona". Protože JUDr. Růžička měl k našemu článku výhrady, dali jsme opět slovo autorovi článku „Být obhájcem je poslání".
Pan JUDr. Růžička ve svém dopise uvedl, že je přesvědčen, že autorem článku je advokát. Není tomu tak. Nejsem a nikdy jsem nebyl ani advokátem, ale ani prokurátorem, nebo soudcem. Účelem mého článku nebylo kritizovat osobu JUDr. Růžičky, a proto jsem ani neuvedl jeho jméno. Mojí snahou bylo ukázat, jak se našim stalinistům podařilo zdeformovat úlohu obhájce a jaké to mělo neblahé důsledky.
Ve svém dopise pan JUDr. Růžička v podstatě uvádí, že výroky, které jsou mu v knize a ve filmu připisovány, nepronesl, že při obhajobě nemohl v dané situaci postupovat jinak, a že by stejně jednal i dnes.
Odpověď na otázku, zda má JUDr. Růžička pravdu, můžeme nalézt v knize, která se na pultech ostravských knihkupectví objevila teprve před několika týdny. Kniha Viléma Hejla „Zpráva o organizovaném násilí byla napsána na základě přísně tajných materiálů, jejichž kopie se podařilo vyvézt na Západ historikovi Karlu Kaplanovi, členu tzv. Pillerovy komise, která v roce 1968 vyšetřovala pozadí procesů z padesátých let.
Cituji z kapitoly XVI. „Obhajoba": „ ... mnoho advokátů zcela odložilo základní pravidla stavovské etiky ... Například v předvečer procesu s Rudolfem Slánským a spol. trpně přijali Prchalovy instrukce, jež jim kromě jiného zakazovaly sdělit klientům, že pro ně bude státní prokurátor žádat trest smrti. Londonův obhájce dr. Růžička však o možnosti uložení tohoto trestu s klientem mluvil a zdůrazňoval, že jenom chování před soudem -- určené scénářem -- může Londonův osud příznivě ovlivnit.. . Museli advokáti hrát podobně trapnou roli, jako třeba Bartoš, Pošmura, nebo Růžička? Především je třeba zdůraznit, že proti tuctu lokajů, prověřených pro obhajoby před státním soudem, stály ne stovky, ale tisíce advokátů, kterým režim znemožnil výkon jejich povolání. A ti ostatní velmi často dokázali využít ve prospěch svých klientů i toho těsného prostoru, který byl obhajobě vymezen... Je sice nesporné, že všechny politické procesy byly ve větší či menší míře ovlivněny politickými intervencemi stranických orgánů různé úrovně, nelze však paušálně povědět, že výsledky všech procesů byly určeny předem, a že je advokáti nemohli ovlivnit. Veřejnost znala průběh pouze několika málo divadelních procesů, jimž se dostalo největší možné publicity. V těchto procesech hráli všichni účastníci své role, předepsané scénářem -- soudci, prokurátoři, obvinění i jejich obhájci. Monstrprocesů však mnoho nebylo: zdaleka ne všechny vězně bylo možno potřebně zpracovat... Jinde, v případech buď druhořadých (třebaže i v nich hrozily a byly vynášeny tresty smrti), anebo tak choulostivých, že musely být projednávány v tajnosti, byly scénáře méně podrobné a výsledek zůstával věcí více či méně otevřenou. A tady se mohli uplatnit opravdoví advokáti -- a skutečně se uplatňovali."
Tolik tedy fakta. Pan JUDr. Růžička ve svém dopise napsal: „Závěrem se obracím na autora článku, podepsaného značkou [ad] s otázkou, jak by on, jako ustanovený obhájce obhajoval Artura Londona za platnosti trestního řádu, který v trestním řízení umožňoval účast obhájce až po skončení vyšetřování, a v situaci, kdy se obžalovaný doznává a na svém doznání setrvává?"
Moje odpověď, pane doktore, bude stručná: Obhájcem jsem nikdy nebyl a v roce 1952, kdy jste byl obhájcem Artura Londona, jsem ještě ani nechodil do základní školy. Těžko se mohu vžít do atmosféry té doby a do Vašeho nesnadného postavení. Byl jste jistě pod silným nátlakem a měl jste co ztratit: vždyť zatímco tisíce Vašich kolegů advokátů po tvrdých čistkách nemohly vykonávat svoje povolání a odcházeli do výroby, do PTP, TNP nebo do vězení, Vy jste prověřen byl a dokonce jste se v pětatřiceti letech stal vedoucím advokátní poradny. Těžko mohu uvést, jak konkrétně bych při obhajobě postupoval. Jsem však přesvědčen, že bych se svého klienta alespoň pokusil skutečně hájit a určitě bych s ním nehovořil tak, jak to Artur London popsal ve své knize.
Ostatně, i kdybych byl advokátem, nemyslím že by mě tehdejší režim poctil takovou důvěrou, abych byl ustanoven obhájcem ve zmíněném politickém procesu. Chyběl by mi k tomu jeden důležitý předpoklad, který je uveden v knize „Zpráva o organizovaném násilí": mezi advokáty, vystupujícími v procesu s Rudolfem Slánským a spol., všehovšudy jeden nebyl konfidentem Státní bezpečnosti; bohužel se nám nepodařilo zjistit, který."
Chci věřit, pane doktore Růžičko, že tím jediným jste byl právě Vy.
JUDr. Alois Dlouhý
Moravskoslezský den - 22.11.1990
