Hlavní viník: alkohol
O jednom velkém, žel tragickém poučení
Když stovky pracovníků druhého závodu Dolu Staříč v úterý 31. března 1987 přicházely na noční směnu, nikdo nemohl tušit, že mezi nimi je také budoucí vrah a jeho oběť.
Ráno na místa unavených lidí nastupovali jiní. Mistr úpravny přišel do zaměstnání a zjistil, že devětatřicetiletá expedientka Věra S. není k nalezení. Měla být v kanceláři expedice a dělat uzávěrku za březen. Bylo jasné, že domů po noční směně dosud neodešla, protože v kanceláři měla svoje věci a ve skříňce v šatně visely její šaty. Když si mistr ověřil, že žena není ani ve zdravotnickém středisku, rozhodl, aby pracovníci expedice prohlédli celé pracoviště, včetně závodní vlečky. Před sedmou ráno byla Věra S. nalezena. Ležela na dně nákladního vagónu, připraveného k naložení uhlím. Byla mrtvá a na pravé straně krku měla viditelné poranění.
Nesnadné vyšetřování
Přesně v sedm hodin přijal telefonické oznámení operační důstojník okresní správy SNB ve Frýdku-Místku a bezpečnostní aparát se dal rychle do pohybu. Přivolaný lékař zjistil, že mrtvá má na pravé straně krku hlubokou řeznou ránu, a uvedl, že příčinou smrti bylo vykrvácení. Po celé trase z chodby, kde měla expedientka kancelář, až k vagónu, kde byla nalezena, příslušníci VB našli krevní stopy.
Vyšetřování nebylo snadné.Věra S. byla na noční směně v budově expedice sama a podezřelých bylo mnoho. Mohl to být někdo z noční směny, ale mohlo také jít o osobu, která se do objektu závodu dostala dírou v oplocení. Pokud šlo o pracovníky z noční směny, kriminalisté museli sestavit jejich časové snímky, to znamená přehled, kdy a co dělali a kde se pohybovali. A právě zde příslušníci VB naráželi na překážky. Při důkladném vyšetřování vycházelo najevo, že vedoucí pracovníci -- předáci, mistři a další -- neměli o činnosti svých podřízených dostatečný přehled. Vyšetřovatelé zjišťovali porušování pracovní kázně: někteří zaměstnanci v pracovní době spali, jiní dokonce popíjeli alkoholické nápoje. Bylo 'proto obtížné najít člověka, který těchto poměrů využil, opustil své pracoviště a zavraždil.
A přece se ho nalézt povedlo. Usilovná a cílevědomá práce týmu pracovníků Bezpečnosti zákonitě přinesla výsledek. Devátého dubna byl vrah usvědčen a zadržen. Na pravém rukávu jeho košile, kterou měl kritické noci na sobě, byla zjištěna krev stejné krevní skupiny, jako měla Věra S. Na jeho košili byla nalezena vlákna, druhově shodná s vlákny z jejího oděvu. Vlákna, která měla mrtvá za nehty, byla druhově shodná s vlákny z pracovního kabátu vraha.
Kdo vraždil?
Pachatelem byl třiačtyřicetiletý X. Na Dole Staříč pracoval od roku 1982 jako údržbář výdušné jámy. Měl dobrou pracovní morálku, ale mezi ním a spolupracovníky občas docházelo ke konfliktům pro jeho prudkou a výbušnou povahu. Byl už soudně trestán. V roce 1965 ho odsoudili za pokus o znásilnění ke třem letům odnětí svobody nepodmíněně, později byl dvakrát trestán za ublížení na zdraví a dvakrát za výtržnictví. Po vyšetření jeho duševního stavu znalci -- psychiatři, psycholog a sexuolog dospěli k závěru, že netrpěl ani netrpí duševní chorobou, že však jde o explozivního psychopata, který je zvýšeně vznětlivý a mívá silné afekty zlosti.
U láhve korzára
Oné osudné noci vše začalo tím, že před třetí hodinou ráno předák údržby usoudil, že jeho parta už toho udělala dost a že pracovat se dál nebude. Místo práce měl lepší program. Jeden z party přinesl láhev korzára. Důvod byl „pádný": v sobotu se žení. A tak v dílně sám předák údržby naléval a X vypil asi tři deci. Potom si od předáka vypůjčil klíče od zámečnické dílny. Tam si lehl na lavici a usnul. Po probuzení odešel na WC do budovy, kde pracovala expedientka Věra S.
Když z něho vyšel, na chodbě se odehrálo osudné střetnutí...
U soudu X prohlásil: „Udělal jsem to v opilosti. Kdybych neměl nic vypito, určitě by k ničemu nedošlo."
Podmínky vytvořila nekázeň
Rozsudkem krajského soudu v Ostravě ze dne 1. září 1987 byl X uznán vinným z trestného činu vraždy. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti a půl roku nepodmíněně, se zařazením do třetí, nejpřísnější nápravně výchovné skupiny. Na základě jeho odvolání Nejvyšší soud ČSR dne 28. října 1987 zrušil výrok o trestu a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třinácti let.
Pachatel byl pravomocně potrestán. Nabízí se však otázka: došlo by k této vraždě při dodržování pracovní kázně? Pokud by byla řádně využívána pracovní doba a na pracoviště by neměl přístup alkohol, který u X odstranil všechny zábrany, kontrolující jeho agresivitu, nestal by se z něho oné noci vrah a Věra S., matka dvou dětí, mohla žít.
Pracovní kázeň někteří vedoucí pracovníci stále ještě podceňují. Také požívání alkoholických nápojů na pracovišti je pro některé maličkostí, kterou je možno tolerovat. Předák kolektivu, ve kterém X pracoval, nebezpečí účinku alkoholu hrubě podcenil, stejně jako jeho nadřízení, kteří měli činnost kolektivu kontrolovat. Škoda, že se o nutnosti dodržovat pracovní kázeň museli přesvědčit na tak tragickém případě.
JUDr. ALOIS DLOUHÝ,
krajská prokuratura v Ostravě
Ostravskokarvinský horník - 1.4.1988
