Demonstranty fotografovala Státní bezpečnost
Proč se spontánní reakcí Ostravanů na okupaci musela zabývat prokuratura?
O tom, jak to v Ostravě vypadalo 21. srpna 1968, kdy naše město obsadily po zuby ozbrojené jednotky Sovětské armády, existují stopy nejen v paměti těch, kteří to prožili. Byly také natočeny filmy a magnetofonové záznamy, dochovaly se fotografie a zažloutlé stránky tehdejších novin. Existuje však také jeden vyšetřovací spis s razítkem krajská prokuratura v Ostravě. A jeho protokoly mohou dnes vydat svoje svědectví.
Podnětem pro vyšetřování se stalo trestní oznámení Správy Státní bezpečnosti v Ostravě z 12. prosince 1968. Uvádí se v něm: „Dne 21. 8. 1968 v odpoledních hodinách došlo při demonstracích k napadení budovy Správy Státní bezpečnosti v Ostravě, přičemž došlo k vyvrácení železných vrat u vchodu z Bráfovy ulice a k rozbití oken. Operativním šetřením bylo zjištěno, že iniciátory útoku na budovu byly následující osoby: ..." Jako příloha byly připojeny důkazy - fotografie, které 21. 8. 1968 pořídili příslušníci StB.
Pracovníci krajské prokuratury nezahájili trestní stíhání ani ve věci, ani proti žádnému ze čtyř mužů, kteří byli v oznámení uvedeni. Oznámení StB pouze prověřovali a požádali o vysvětlení jak příslušníky SNB, tak některé občany.
Nejzávažnější byla výpověď Ludvíka Palečka, předáka Dolu Vítězný únor, závod Koblov, který vypověděl: „21. srpna 1966 ráno jsem se dozvěděl, že naše republika je obsazována cizími vojsky. Zpočátku jsem tomu ani nevěřil. Jsem členem krajského výboru Obránců míru a české mírové rady a jsem z celého srdce pro mírové soužití mezi národy, a proto mě tato událost šokovala. Po příchodu na ranní směnu na Dole Koblov se na mě spolupracovníci obraceli a chtěli vědět, co se vlastně děje a proč jsme obsazeni. Protože na šachtě nikdo z funkcionářů nic nevěděl a nebylo možné se nikam dovolat, tak mě spolupracovníci vyzvali, abych jako funkcionář hnutí Obránců míru zorganizoval průvod do centra Ostravy, abychom zjistili, co se vlastně děje. Kolem osmi hodin ráno jsem se s naší státní vlajkou postavil do čela průvodu asi třiceti pracovníků naší šachty. Postupně se k nám přidávali další lidé, takže k nové radnici již přišel několikatisícový průvod. Lidé v průvodu nesli naše státní vlajky a obrazy Ludvíka Svobody a Alexandra Dubčeka. Od radnice, kde jsme se nic nedozvěděli, jsme odešli k Domu energetiky, kde má sídlo krajský výbor KSČ. Já a dalších asi pět lidí jsme šli za vedoucím tajemníkem Leopoldem Kovalčíkem, který pak vystoupil na balkón a prohlásil, že není o ničem informován a uklidňoval lidi, že se jistě vše vysvětlí. Dopoledne kolem jedenácti hodin odjel Kovalčík s dalšími funkcionáři za generálem Jaškinem, který byl velitelem vojsk, které obsadily Ostravu. Jel jsem s nimi a z prostoru před novou radnicí, kde stála řada tanků se spuštěnými motory, jsem se skupinou asi tisíce lidí odešel do Komenského sadu a o situaci před radnicí nás informovaly spojky. Tam jsme se dozvěděli, že generál Jaškin svým vojákům zakázal použít zbraní proti občanům. Ve dvě odpoledne jsem v rozhlasovém voze odjel z Komenského sadu do centra Ostravy a během jízdy jsme Ostravany informovali o tom, že generál Jaškin vydal zákaz použití
zbraní a uklidňovali jsme občany. Na křižovatce u krajské správy SNB jsem z vozu vystoupil, čekal jsem na rozhlasový projev prezidenta Svobody a v ruce jsem držel velkou čs. státní vlajku. Krátce po druhé hodině šel kolem generál Jaškin s několika sovětskými vojáky. Generál pozdravil státní vlajku, ale ostatní vojáci si jí ani nevšimli. Dva vojáci, kteří měli v rukou samopaly, vlajku pozdravit nemohli, ale důstojník, který šel s generálem, pozdravit mohl, ale neudělal to. Lidé, kteří byli poblíž, si toho všimli, začali to kritizovat a vznikl tam kvůli tomu rozruch. Generál se zastavil a píchl důstojníka rukou pod paží. Z tohoto gesta jsem vyrozuměl, že mu domlouval, proč nepozdravil. Dva mladíci pak k tomuto důstojníkovi přiskočili a strhli mu nárameníky. Generál a jeho doprovod pak rychle vešel do budovy Státní bezpečnosti. Současně s nimi šla velká skupina lidí, kteří zůstali stát před budovou a někteří se domáhali i vstupu do budovy. Po nějaké době lidé odešli od hlavního vchodu a šli před boční vchod z Bráfovy ulice, vznikla tam skrumáž lidí, kteří se domáhali vstupu do budovy. Viděl jsem, že z budovy vyhazovali bombičky se slzným plynem a nakonec někdo nastartoval silniční válec a rozjel ho proti vratům . . . Podle mého míněni by k žádnému srocení lidí před budovou StB nedošlo, kdyby dovnitř nevešli sovětští vojáci."
Také z výpovědí dalších osob jednoznačně vyplynuto, že Ostravané před budovou StB demonstrovali proti přítomnosti sovětských vojáků, požadovali, aby se s nimi nejednalo a aby z budovy odešli. Velmi kritická situace nastala po vyražení železných vrat silničním válcem. Před budovou StB bylo totiž několik sovětských obrněných transportérů a jejich posádky začaly střílet ze samopalů, naštěstí jen do vzduchu. Podle odhadu kapitána Veřejné bezpečnosti bylo tehdy v Bráfově ulici asi sedm set lidí, kteří se pak postupně rozešli.
Prověřování oznámení StB bylo prokurátorem krajské prokuratury ukončeno 10. března 1969. V usnesení je uvedeno: „Bylo zjištěno, že dne 21. 8. 1968 v odpoledních hodinách došlo ke srocení většího počtu občanů před vchodem do budovy Správy StB z Bráfovy ulice. Někteří z občanů se u strážného dožadovali vstupu do budovy, že budou vyjednávat. Někteří další občané použili motorový silniční válec, který stál před budovou, k prolomení železných vrat. Po několikerém najetí válcem na vrata došlo k jejich prolomení a válec vjel do průchodu budovy. Přitom vnikla do průchodu i skupina občanů, která však byla příslušníky SNB vytlačena ven a bylo použito bombiček se slzným plynem. Na to reagovali někteří občané tak, že házeli kameny do oken budovy... Příčinou uvedeného jednání byla nepochybně skutečnost, že téhož dne došlo k obsazení území ČSSR vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Ke srocování občanů na různých místech v Ostravě docházelo již od ranních hodin.Všechny tyto akce byly naprosto spontánní a vyjadřovaly protest proti přítomnosti a akcím těchto vojsk. Ze stejných důvodů došlo ke srocení občanů před budovou Správy StB, přičemž bezprostředním podnětem k násilnému vniknutí do budovy byla přítomnost velitelů sovětské armády v budově a jednání, které zde vedli . . . Proti příslušníkům SNB, kteří se snažili situaci uklidnit a zabránit dalším nepříznivým následkům, nebyl veden žádný přímý útok..."
Trestní oznámení StB bylo rozhodnutím prokurátora krajské prokuratury z 10. března 1969 odloženo s tím, že nejde o žádný trestný čin, provinění ani přestupek. Rozhodnutí jistě objektivní, rozumné a humánní. Jenže přišel 17. duben 1969, kdy Alexandra Dubčeka vystřídal Gustav Husák a začala tzv. normalizace. A to, co do té doby bylo normální a rozumné, bylo označeno za nacionalistické, protisocialistické a kontrarevoluční. A tak prokurátor, který rozhodl o odložení oznámení StB, byl zanedlouho vyloučen z KSČ a musel z prokuratury odejít. JUDr. Karel Novosad tehdy netušil, ze se na krajskou prokuraturu vrátí teprve po dvaceti letech, již ne jako řadový prokurátor, ale do funkce krajského prokurátora.
Příslušníci Státní bezpečnosti nebyli spokojeni s tím, že nikdo z demonstrantů nebyl postaven před soud. Po lednu 1968 byla Státní bezpečnost ostře kritizována za nezákonnosti a zločiny z padesátých let a ministr vnitra Josef Pavel v létě 1968 vyhlásil, že StB zruší. Svůj záměr již nestačil uskutečnit, protože přišel 21. srpen. Řada příslušníků StB, zejména pražských, v čele se svým nejvyšším náčelníkem Viliamem Šalgovičem, předem věděla o intervenci cizích vojsk a 21. srpna pomáhala obsazovat důležité objekty a sehrála roli průvodců okupačních jednotek. A naši nejvyšší představitelé - Dubček, Černík, Smrkovský a další byli v budově ÚV KSČ zatčeni nejen příslušníky sovětské KGB, ale také příslušníky StB. A lidé 21. srpna odpoledne již tyto informace znali z rozhlasového vysílání a jistě to ovlivnilo jejich chování před budovou StB, kdy se právem obávali zrady ostravských příslušníků StB a jejich spolupráce s okupačními jednotkami. Po 21. srpnu byl ministr vnitra Pavel na nátlak Moskvy ihned odvolán a příslušníkům StB opět „narostla křídla". A jejich vliv vzrostl zejména po nástupu G. Husáka, protože tzv. normalizace se nemohla obejít bez represí vůči dosud „nenormalizovaným" občanům.
A tak v listopadu 1969 ostravská StB prosadila, aby již uzavřený případ z Bráfovy ulice byl znovu otevřen. Bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy poškozování majetku v socialistickém vlastnictví a útok na státní orgán a z těchto trestných činů byl obviněn O. D., který tehdy rozjel silniční válec proti bráně budovy StB. Ten však tušil, co by ho čekalo a včas emigroval. V prosinci 1969 bylo trestní stíhání přerušeno, ale v květnu 1970 v něm bylo znovu pokračováno. Bylo předvoláno dalších jedenáct svědků a podle fotografií pořízených příslušníky StB bylo pátráno po dalších osobách, které se zúčastnily demonstrace. Teprve v červenci 1970 bylo trestní stíhání definitivně přerušeno s tím, že kromě O. D., který emigroval, se další pachatele trestných činů nepodařilo vypátrat.
Celý případ je poučný i dnes, po mnoha letech. Svědčí nejen o spontánní reakci Ostravanů na okupaci našeho města a celé vlasti, kdy pocit národního ponížení byl často silnější, než klidná rozvaha. Je současně svědectvím o době, která se pro mnohé stala zkouškou charakteru.
JUDr. Alois Dlouhý
Ostravský večerník - 29.6.1990
